Něco o čarodějnictví
Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Takovým dnem byl i NOČNÍ ČAS Z 30.DUBNA DO 1. KVĚTNA. Víra v nečisté síly se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - ČARODEJNIC A ČERODĚJŮ. Zvlášť staré ženy bývaly často podezřívány ze spojení s ďáblem a před uhranutím se venkované bránili rozmanitými způsoby.
Před vrata domu i chléva se položily narýpané drny. Dříve, než mohla čarodejnice vstoupit dovnitř, musela všechny stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovali pruty a pichlavé trní, aby se čarodejnice poranila. Na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata. Aby se čarodejnice zahnaly, práskali mladíci i biči. Na ochranu před nimi se na vyvýšených místech pálili ohně, které jsou v některých krajích velmi starého původu. Postupem času se z výročních pálení ohňů stalo "pálení čarodejnic". Mladíci zapalovali stará košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodejnice létající na košťatech v povětří. Jindy se říkalo, že je tak možné čarodejnici srazit k zemi. Tento prastarý zvyk dodržuje lidstvo do dnešních dnů, aby se jednou za rok sešli a pobavili se, popovídali a zároveň tak pokračovali v tradici našich předků.
Něco očarodějnictví
(Mirek, 28. 6. 2009 15:12)